Jak Bůh cítí každého
Jak Bůh cítí každého
V jednom z dialogových kontaktů Bůh nám řekl, že je schopen cítit každého ze svého lidu. (Na Zemi jsou lidé, kteří patří Ďáblu. Cítí je pak Ďábel.) A to mě přimělo přemýšlet o tom, jak je Bůh dokáže cítit. Je pro každého člověka zajímavé pochopit to a představit si to. Poznání přirozeně prochází podobným srovnáváním, takže jsem přenesla situaci z vyššího na pozemskou rodinu. S pomocí dětí se učíme světu rozumět a cítit ho jinak, než jak ho vnímáme my sami. Děti nám dávají mnoho, rozšiřují rozsah našich vjemů a zvyšují rozsah možného chápání prostředí prostřednictvím něčeho jiného (to je podstata všeobjímající lásky - čím více předmětů milujete, tím větší objem světa vnímáte a poznáváte). Pokud máme jedno dítě, budeme vnímat svět prostřednictvím jeho pocitů; pokud máme tři děti, pak prostřednictvím pocitů všech tří se naše vnímání ztrojnásobí a každý bude jiný. Ale to vše se stane pouze tehdy, pokud budeme milovat své děti. Pokud je nemilujeme a nestaráme se o ně, pak se celý náš pocit ze světa kolem nás omezí na náš vlastní obal. Když chybí skutečná láska, rodiče je jednoduše vychovávají a samozřejmě neexistuje jednota s dětmi. Nebudou schopni vnímat svět přes jejích pocity, trpět a radovat se s nimi, ale izolují se a ustoupí stranou. Děti dávají rodičům druhé mládí, druhé pocity. Když milují své dítě, jsou šťastní, pokud ty mají z něčeho radost, a mají velké obavy, když dítě onemocní nebo mu někdo ublíží. Milující rodič má obavy, když jeho dítě nemá přátele nebo mu něco nevychází, ale je spokojeny s jeho úspěchem a tak dále.
Můžete vyjmenovávat donekonečna, kdy rodiče vnímají životní situace prostřednictvím jiné osoby, tedy svého dítěte. A to je zvláštní schopnost, kterou se Bůh snaží rozvíjet v každém člověku. To znamená, že se snaží naučit člověka cítit jiného, pochopit všechny jemné změny jeho nálady a chování a jakoby se s ním splynout ve svých pocitech: dítěti je špatně - rodiče trpí, dítě je šťastné - rodiče jsou pak také šťastní, dítě dělá určité pokroky - a oni cítí z něj radost a pocit hlubokého zadostiučinění. To je právě rozšíření úrovně vlastního vnímání světa do dalších hranic. První úroveň pocitů duši je dána tělem, do kterého je vtělená, jsou to vlastní pocity člověka. Druhou úroveň vjemů dávají milované děti a vnoučata. To už je širší rozsah vnímání světa. Stává se například, že člověk prožívá své dojmy tak, že vše kolem se stává nezajímavým, svět stmívá. Objevují se ale vnoučata a skrze radost z jejich vnímání světa se mu radost opět vrací. Teď se u něj ale ten pocit radosti objevuje, jen když je šťastný a směje se jeho dítě nebo vnuk. Člověk se raduje, jen když se radují jeho děti. A to je velmi důležitý bod, protože existuje ztělesnění vašich pocitů s pocity úplně jiného člověka, jiné duše. A zdůrazňuji - to vše je možné pouze s přítomností lásky. Pouze tím, že na sobě všechno pocítíte, můžete porozumět Bohu, porozumět Jeho slovům: "Opravdu cítím každou Podstatu, každého člověka." Zpočátku se tato slova zdají zvláštní a neskutečná, protože se zdá nemožné cítit miliardy živých duší. Ale když to převedeme do podobného stavu člověka, do jeho postoje ke svým dětem, je jasné, že Bůh cítí každou duši, kterou vytvořil, jako své vlastní dítě. Žije podle pocitů svých dětí a rozsah Jeho smyslového vnímání sahá do mnoha Úrovní Jeho Hierarchie a na Zemi. Pocity Boha jsou mnohonásobně větší než pocity člověka, takže pokud je člověk schopen poznávat radost prostřednictvím svého dítěte, pak Bůh prostřednictvím množného čísla svých Podstat, včetně člověka. A to také - za předpokladu, že Bůh miluje stvořené duše. Je zřejmé, že tento pocit lásky odhaluje zvláštní vlastnosti stavu duše a zušlechťuje stupeň její smyslnosti. Čím více milujeme, tím více cítíme toho, koho milujeme - existuje taková závislost. Proto Bůh, který má obrovský potenciál lásky, cítí každého velmi jemně. Láska ale samozřejmě není jen jakési vzdušné pole, ale je to zvláštní stavba duše, která se určitým způsobem vytváří ze součtu kvalit vnímání druhých. Soucítíme a radujeme se pro jednoho člověka, stejně tak soucítíme a radujeme se - pro dva, deset, miliony - a tolik krát se tato kvalita zvyšuje, až se jednoho dne promění v Božskou všeobjímající lásku s jemným cítěním každého - a to je mechanismus pro získání všeobjímající lásky člověkem. To znamená, že člověk se učí vnímat a cítit svět, stejně jako každou živou Podstatu v něm, skrze cítění toho druhého. A tím se vnímání světa rozšiřuje do velikosti světa samotného. Proto je tak důležité rozvíjet v sobě pocit lásky ke všemu, co je kolem vás.
Seklitova L. A., Strelnikova L. L. Člověk epochy Vodnáře
Původ článku je z oficiálních stránek autorů www.gold-race.ru
Jedná se o překlad z ruštiny.